14. 8. 2017
Portugalsko
Byli jsme 50 km od našeho cíle, Porta, a začali se valit podivné mraky. Mysleli jsme si, že to je kouř z nějakého požáru, ale po spáleništi to nesmrdělo a začaly se dělat kapky na okně, takže jsme usoudili, že je to mlha. Mlha padla docela nízko, že nebylo vidět slunce, a taky se docela ochladilo. Mířili jsme do jednoho kempu, který nám poradili v obchodě, ale jak jsme tam přijeli, z okýnka recepce na nás mával pán, že mají plno. Zastavili jsme opodál a hledali na mapě jiný kemp a v tu chvíli přišel pán, jestli by si Velorex nemohl vyfotit. Matouš se ho hned zeptal, jestli neví o nějaké kempu. Měli jsme štěstí, nejenže věděl, ale hned sedl do svého auta a dovedl nás až k němu a tam místo volné měli.
Jak už je naším zvykem, přijeli jsme tam v 10 večer. Ale byli jsme dost hladoví, tak jsme si ještě dělali večeři, těstoviny s polévkou gazpacho ze Španělska. Tahle polévka se má jíst studená, jenže nám cestou zteplala a k pití moc nebyla, tak jsme z ní udělali omáčku. Stan jsme měli pod stromy, kapala z nich sražená mlha a navíc foukalo. Takovou zimu jsem tu teda nečekala. A doufali jsme, že se to zlepší.
Druhý den jsme si trochu pospali a do Porta jsme vyrazili až po obědě. Porto je velká aglomerace, takže i do naší vesnice Modivas jezdilo metro. Tedy říkají tomu metro, podle nás je to tramvaj, protože jezdí na trolejích a na povrchu země, ne pod ní. Na zastávku to byly z kempu asi 2,5 km. Na recepci nám radili, ať jdeme z kempu doprava, ale my jsme chytří a koukli se do mapy, kde byla cesta na jinou zastávku, ale doleva. Později jsme pochopili, proč nás tudy neposlali. Trasa vedla poli a cesta byla ryze polní, takže samá vyjetá kolej plná vody a bláto. Ale vedlo to hezkou vesničkou, kde měli krávy.
Na zastávku jsme došli trochu zablácení, ale než přijelo metro, tak jsme to odrbali a vyrazili jsme přímo do Porta. Podle mě to tam bylo jak v Praze, spousta památek a taky spousta turistů. Nějakou dobu jsme tak chodili až jsme se dostali k mostu Ponte de Luis, který postavil Eiffel. Po mostě se motají lidí a navíc metro. Je tam ale pěkný výhled na vinné sklepy na druhé straně řeky Douro, která teče pod mostem směrem k moři. Od mostu jsme se vydali zpět k náměstí a hledali jsme restauraci, kde mají typicky portské jídlo- Franchezinu. Nehledali jsme jen tak nějakou restauraci, ale tu, ve které byl Matouš asi před 3 lety. A doopravdy jsme ji našli.
Franchezina je takový vylepšený toust. Na chleba se dá plátek orestovaného masa, šunka, klobáska, párky a nakonec druhý plátek chleba a vajíčko nebo volské oko. Celé se to obalí plátky sýra a dá se to zapéct a při podávání se to zalije pálivou omáčkou. A je to fakt něco. Člověk má co dělat, aby to snědl. Na čem se ale v Portu, i Španělsku, šetří je pivo. Když vám přinesou třetinku můžete být rádi, většinou je to 0,2 l. Není to moc, zvlášť když polovinu rozlijete po stole. Po jídle jsme zas vyrazili do ulic. Prošli jsme náměstí a vydali jsme k baroknímu kostelu s vysokou věží, na kterou se dá vystoupat, ale fronta na ni nás celkem odradila. Dál jsme pokračovali ke knihkupectví, kde se prý Rowlingová inspirovala pro své knihy. No a tam taky byla fronta, ještě delší než na věž.
Byli jsme dost uchození, tak jsme se vrátili do kempu a šli na pláž. Bylo to tam moc pěkné, ale moře tak děsně studené, že mě přešla chuť se koupat. Ale zas tam byly skály, po kterých se dalo lézt, tak jsem hledala nějaké mořské potvůrky, kromě mušlí jsem našla jen jednu hvězdici. Respektive, viděla jsem, jak jí děti nesou a vrací do jezírka u skály, tak jsem se šla taky podívat, ale tak statečná, abych na ní sáhla jsem nebyla. Koupili jsme si portské, seděli na pláži kochali se výhledem a naším úspěchem. A večer jsme se vypravili k moři znovu, tentokrát ve svatebním, abychom si doplnili svatební fotoalbum. Počasí nám přálo, sice foukal studený vítr, ale nebyly mraky a mohli jsme krásně fotit při západu slunce. Potkali jsme tam jednoho kluka a pak jsme ho potkali znovu v kempu, tak jsme ho pozvali k nám ke stanu, kde jsme si dali víno a další dobrůtky a tak jsme si povídali.
Druhý den se dal Matouš do oprav, nic nového, taková ta klasika- výfuk a drhlo pravé přední kolo. Ale místní pány to dost zajímalo, tak se okolo Matouše utvořil hlouček. Jednomu pánovi jsme polopaticky vysvětlili naši cestu a on to pak vykládal živě ostatním. Tak to byla fakt sranda. Kluk ze včera se jmenoval Johann, byl z Německa, a opravy ho zajímaly taky. Na rozdíl od pánů uměl anglicky, tak si mohl s Matouše o autě víc popovídat. Využili jsme přihlížejících pánů a pomohli Matoušovi zvednout Velorex, aby se mohl dát na hever. A když bylo vše spraveno, Matouš pány svezl. Myslím, že z toho budou mít zážitek na celý život. A odpoledne jsme vyrazili zas do Porta, tentokrát jsme se vydali na metro správnou cestou a zkusili si to zkrátit stopováním a hned na podruhé nám zastavilo auto, takže jsme měli štěstí. V Portu jsme samozřejmě začali franchezinou, nakoupili pohledy a víno a šli podél Douro až k moři. Je to několik kilometrů, takže to většinu turistů odradí. I nás nohy pěkně bolely. Došli jsme až k vlnolamům a malým majákům. Dost tam fouká, po vlnolamu sedí rybáři v zimních bundách a tahají z moře úlovky. My jsme přišli tak akorát na západ slunce, moře je kam až oko dohlédne, na obzoru nákladní lodě a do toho to zapadající slunce. Matouš uplně jásal, kolik udělal pěkných fotek. Méně k jásání byla dálka, kterou jsme pak v zimě šli na na metro, ale ušli jsme to. Ale celkově do kempu jsme se dostali dost pozdě, tak jsme si mohli druhý den přispat.
Vůbec mě to tady nějak unavuje, že spím a Matouš mě musí ráno budit, což se snad ještě nestalo. Ale když jsme tedy vstali, vydala jsem se koupit ryby k rybářům. Předchozí den jsem si všimla, že po ulicích okolo jezdi taková dodávka, někde zastaví, zatroubí, vystoupí z ní pani v roztomilé zástěře, otevře zadní dveře a prodává ryby. Takže, když jsem slyšela troubení blízko kempu, vydala jsem se tam taky. Měli tam toho tedy mnoho, ani člověk nevěděl, co vybrat, ale místní brali nejvíc jedny rybky, tak jsem je vzala též. A myslím, že byly fakt dobré, s takovou příchutí moře. I Matouš byl rád, protože to mělo méně kostí než kapr. Z včerejšího chození jsme byli nějací utahaní, tak jsme se vydali na místní pláž jen se slunit a pospávat. Nezapomněli jsme ani na víno, měli jsme jinou značku, abychom ochutnali více druhů.
Večer v kempu na recepci potkal Matouš dva Čechy, Kačku a Matěje, kteří šli portugalskou Camino de Santiago a právě se vrátili. U našeho stanu bylo volno, tak jsme jim nabídli, aby se ubytovali vedle a tak jsme se navzájem pohostili a popovídali o svých cestách. V pátek jsme jeli naposledy do Porta, hlavním úkolem bylo odeslat pohledy domů. Pohledů bylo přes 25, takže mě při psaní dost bolela ruka. Dneska jsme si navrhli trasu po druhém břehu Douro, kde jsou vinné sklepy, pěkný parčík a dá se vystoupat až ke kostelu, odkud je hezký výhled na město. Ale i tady bylo turistů hodně. Do vinných sklepů se může člověk podívat, ale cena vstupenky se nám zdála vysoká, tak jsme si radši koupili víno a vydali se na franchezinu. A pro sladkosti do místní pekárny. Nad těmi se uplně sbíhaly sliny.
A v podvečer jsme se vrátili do kempu a k večeři jsme si připravili další ryby, které jsme dopoledne koupili zase u rybářů. Měli jsme trochu velké oči a koupili velké ryby, alespoň jsme se mohli podělit s Kačkou a Matějem a udělat si hezký večer. Jen počasí nám moc nepřálo, protože zas přišla mlha a vítr a byla fakt zima. Po celou dobu pobytu se Portugalci tvářili, že vítr ani moře není studené a vesele se koupali, ale při té mlze se i oni trochu přioblékli. Prostě fakt kosa.
Vína jsme sice nevypili monoho, ale i tak bolela Matouše ráno hlava, prý už vyšel ze cviku studentských let. Takže se nám odjezd z kempu trošičku protáhl. A odjížděli jsme asi v 11 hod. Líbilo by se mi, odjíždět fakt ráno, není takové vedro a večer můžeme zastavit dřív a povalovat se ve stanu večer. Matouš to má bohužel naopak. Taky jsme se stavili ještě na parkovišti u moře a udělali tam fotky - Velorex a moře. A konečně jsme se vydali na cestu, jak řeka GPS, směrem na severovýchod.
Za chvíli jsme se dostali dál od Porta, projížděli jsme jen vesničky a dostali jsme se k řece Douro, tedy k jejím přítokům a podél ní rostou hrozny do portských vín. To je totiž pravidlo, že portské víno musí být z hroznů vyrostlých podél řeky Douro. A těch vinic tam bylo mraky, kdo si myslí, že na Moravě viděl velké vinice, nic neviděl. Protože tady…, tady jsou to skutečné lány, vysoké kopce odshora až dolů jen řady vinné révy. Fakt něco. A na vzdálenost jsme jeli asi 100 km jen těmito vinicemi. Kdybych to neviděla, tak si to ani neumím představit. A protože jsme se oddálili od moře, začaly tady panovat pravé vnitrozemské teploty okolo 35 °C. Motor zas okolo 100°C.
Z vinic se postupně staly olivové sady a ze stromů zakrslé keříky. Jeli jsme pěknou pahorkatinou a všude se „váleli“ obrovské balvany. Jenže bylo děsné vedro na to, abychom zastavovali a prozkoumali to blíž, teď je mi to líto, ale v tom vedro jsem sice na to myšlenku měla, ale moje tělo bylo tak zdrcené tím vedrem, že vystupovalo z auta jen na záchod. Po kopečkách jsme dojeli až do kempu poblíž nějakého rybníka se strašně dlouhým názvem u městečka Vila FLor. Kemp byl k naší radosti volný, ale museli jsme si najít místo sami. Musím říci, že Matouš je vybíravý, jen tak nějaké místo se mu nelíbilo. Ale vybrali jsme, myslím, dobře. Bazén byl za rohem, jen k záchodům to bylo dál.
Kemp byl taky dost levný, takže tam bylo dost plno a taky tam kempovala trochu jinčí sorta lidí. Která sice ráno dlouho spala, o to později ale chodila spát.
Strávili jsme v kempu 2 noci, když to bylo tak levné, tak proč ne, že jo. Den jsme strávili opravami, jak jinak a pak výlet do městečka na vyhlídku a do obchodu, který byl zavřený, a pak do bazénu. Nevím, čím to je, ale všechny bazény se mi zdají studené, není nad obyčejný vyhřáty rybník. Spát v noci bohužel moc nešlo, jednak bylo hlučno, protože právě v televizi vysílali fotbalový zápas, takže celý kemp to sledoval a fandil a prostě proto, že bylo docela vedro. Takže když jsem náhodou zdřímla, probudil mě Matouš tím, jak se převaloval, a on se chudák vyspal asi ještě méně.
Nejhorší na ranním balení bylo dostat v věcí opadané listí a chmýří z osik, která se dostalo snad všude. Jo a taky jsme se zapomněla zmínit, že z Porta vezeme 4 lahve portského a máme ho ve spacáku, takže člověk musí opatrně balit a opatrně vybalovat. Ale bylo vše zabaleno a vydali jsme se na hranice a pak dál do Španělska.
