19. 8. 2017
Španělskem zpátky – zas vedro
Do Španělska jsme se vrátili jinou cestou než jsme do něj vstoupili. Vypadalo to trošku podobně, celkem pustina a vedro. Ale povrch byl pahorkatý, žádná planina a vesnice byly blíže u sebe. Ale zapomněli jsme natankovat, takže jsme pak doufali, že benzínka bude, co nejdříve, až jsme se jí dočkali. Využili jsme ji hned pro opravu. Matoušovi se zdálo, že to nějak málo jede a napadlo ho, jestli nebude zanesený vzduchový filtr. Na benzínce ho vyčistil, ale při jízdě to prý zas tak moc poznat nebylo.
Jo a taky jsem si během cesty vzpomněla, že nemám brýle, že asi budou zapomenuté v kapsičce ve stanu.Takže nemám až takový rozhled po okolí. V této oblasti je hrozné sucho, pole jsou zavlažovaná, jinak by tam nic nevyrostlo. Podél silnice vedli zavlažovací koryta a různé kanály, ale není mi moc jasné, kde tu vodu stejně vezmou. Matouš tvrdí, že by to mohli čerpat z nějakých hlubinných zásob. To asi bude pravda, ale z čeho se ta podzemní voda doplňuje, v ČR se řeší, že je podzemní vody málo, ale tady asi takový problém nemají. Jen většina řek je suchých.
I v tom horku se venku chovají zvířata. Dost často u baráčků postávají jeden či dva koně. Ale viděli jsme větší stáda ovcí, namačkané ve stínu pár stromů. A občas i nějakou krávu.
Večer jsme už byli tak lehce uvaření a byli jsme moc rádi, že jsme dorazili do kempu. Kemp byl kupodivu celkem prázdný a stál přiměřenou španělskou cenu. Koupaliště bylo hned za rohem, takže jsme si na nic nemohli stěžovat. Ani na míru pivu, protože ve Španělsku i Portugalsku točí tak to 0,3 l nebo 0,2, ale tady jsme dostali snad půllitr i s uchem. V noci jsme se i lépe vyspali, protože bylo ticho a nebylo horko jako předchozí noc.
A ráno zas na cestu. Je takové nezvyklé, že na začátku dne je chladno a zhruba od 10 hodin začne být zas horko. Dnes jsme už mířili na hranice s Francií. V dáli před námi se už začali ukazovat Pyreneje. V několika vesnicích byly po ulicích postavené kovové zábrany, které se daly podle potřeby spojit a vytvořit uličky. Nejsme si jistí, ale myslíme, že se tudy přehání býci na koridu a pravděpodobně se tam provádí i takovéto běhání s býky na ulicích a tak. Koridovou arénu jsme viděli jen jednu, více jsme jich potkali paradoxně ve Francii. I krávy tam rostly nějaké větší s pěkně špičatými rohy. Býka jsme viděli na pastvě jen jednoho, ale byl ho slušný kus.
Pyreneje nám byly zas blíž a jeli jsme dlouho podél řeky Aragón. Vypadala dost obyčejně a zaujalo nás jen to jméno podobné s: Aragorn, jméno hrdiny z Pána Prstenů. Ale pak jsme objevili, že je na ní udělaná přehrada. A ta nás zaujala, byla v ní taková úplně jasně modrá voda, prostě taková úchvatná. Matouš se chtěl vykoupat, ale mě se zrovna moc nechtělo. U parkoviště jsme našli nějakou výstražnou značku ve španělštině, která říkala, že je tam něco nebezpečného. Podle obrázku mi to přišlo jako klíště. Matouš říkal, že to vypadá jak medúzka. Možné by to bylo, že tam žijí nějaké medúzy. Ale na druhé straně jezera už cedule nebyly a lidi se koupali, tak je to tam asi jen lokální.
Tak jsem jeli dál a dál, byl večer a měli jsme tu zas hledání kempu. Dva kempy byly plné, zase. Tak jsme pokračovali dál, mimochodem podél krásné horské řeky se spoustou šutrů, až jsme narazili na směrovku k dalšímu kempu a ten měl volno, jupí. Ono vůbec to prohlášení:“máme plno,“ je většinou takové pofidérní, protože jsme přišli do tohohle kempu, který byl v kopci, takže byl v terasách, a jedna celá terasa byla prázdná, tak nevím, kde měli plno. Od recepce Matouš nemohl vůbec odjet, bylo to do kopečka a Velorex se nějak nemohl rozjet, tak jsem ho musela při rozjíždění tlačit. Pán z recepce koukal, ten si asi musel myslet. Rozložili jsme stan vedle Němců a ti se taky přišli podívat. Pod kempem tekla stále stejná horská řeka, kam jsme se došli osvěžit. Byla fakt studená, Matouš se v ní dokonce vykoupal. Výskal u toho radostí, asi.
Ráno jsme si mohli k Matoušově radosti pospat, protože se brána kempu otvírala až v 9 hodin. A Ani jsme na dnes neměli žádný velký plán, jen přejet Pyreneje a zůstat v kempu za hranicemi. Ani jsme to neplánovali, ale na trase byl dlouhý tunel Bielsa - Aragnouet, kterým jsme už vyjeli ve Francii. Takže jsme nemuseli jet úplně vysoko, ale i tak jsme udělali s Velorexem rekord a dosáhli s ním u tunelu 1 800 m.n.m. Pod horou jsme projížděli poměrně dlouho, měřilo to asi 3 km než jsme vyjeli na druhé straně.
